Než zapnete CB

Úvod

Právě jste se vrátili nadšení od kamaráda, který tráví večery u vysílačky a ten vám místo dlouhého vysvětlování, „k čemu to je“, půjčil nebo věnoval tuto útlou knížku. Případně vám ji k nové stanici přibalil její prodejce nebo jste si otevřeli její nejnovější verzi na stránkách ČAK CB v Internetu. Jste tedy na nejlepší cestě stát se síbíčkářem.

Stačí k tomu otočit knoflíkem na radiostanici a zmáčknout tlačítko mikrofonu. Lepší cestou je však něco se před těmi dvěma úkony dozvědět o smyslu a využití radiostanic pro občanské pásmo neboli síbíček (z anglické zkratky Citizen Band – občanské pásmo). Na silnici také nevyrazíte s novým vozem, aniž byste se seznámili s jeho možnostmi a ovládáním. Na CB pásmu sice nikoho nemůžete přejet a k provozu nepotřebujete ani řidičák. Protože však stanici nechcete mít v bytě či autě jen jako dekoraci, ale budete z ní pravidelně vysílat, je dobré si při první relaci neudělat ostudu, která by se s vámi dlouho táhla.

Proto jsme sestavili tuto „rukověť“, jež by vás na počátku vaší síbíčkářské „kariéry“ měla provést prvními úskalími instalace a provozu radiostanice na tomto specifickém pásmu. Nehodláme vás zatěžovat zbytečnou teorií, kterou naleznete v jiných publikacích, ani praktickými radami typu „atomová elektrárna snadno a rychle“. Chceme vám stručně představit CB pásmo, provoz na něm a „ztratit několik slov“ o jeho uživatelích.

nahoru – úvod ↑

Občanské radiostanice

„Síbíčka“ jsou občanské radiostanice malého výkonu, které pracují v pásmu 27 MHz. Na základě nejdříve Generálního povolení č. 09/1995 a nyní Generální licence GL - 22/R/2003 Českého telekomunikačního úřadu, mohou nyní na 80 kanálech tohoto pásma provozovat vysílání fyzické i právnické osoby za podmínek uvedených v této Generální licenci. Tím se CB provoz liší od radioamatérského vysílání, které je provozováno na jiných kmitočtech a za podstatně přísnějších podmínek, včetně radioamatérských zkoušek.

Používání CB stanic má svůj počátek v 50. letech v USA a brzy se rozšířilo po celém světě (viz příloha „Z historie CB“). Poslední desetiletí znamenalo prudký nárůst uživatelů CB stanic i v České republice, přičemž nejvíce jich přibylo po vydání zmíněného Generálního povolení v roce 1995. Dnes se počet odhaduje na několik desítek tisíc.

Nejčastěji se síbíčka používají pro spojení mezi členy rodiny, např. mezi chatou, autem a domácností. Některé emancipované ženy navigují manžely a děti při nákupu a manželé si díky síbíčku pořídili automatická vrata od garáže: „Maruško, za dvě minuty jsem doma, běž otevřít.“ Stanice hojně využívají podnikatelé: „Až v Chrudimi vyložíš zboží, stav se cestou zpátky v Pardubicích pro bednu bublin do vodováhy.“ Do této kategorie patří i taxislužby, jejichž centrály navigují vozy tu před vinárnu, tu před nádraží. Síbíčka se stala běžnou výbavou kamionů, jejichž řidičům poskytují neocenitelné informace nejen o objížďkách, zácpách a velkých dopravních nehodách, ale také o umístění radarů a silničních kontrolách. To vše jsou uživatelé CB stanic, praví síbíčkáři však k radiostanici usedají v kteroukoliv denní i noční hodinu, aby si s kamarády pěkně popovídali, případně se jen tak pozdravili. Ti nejzapálenější běhají po kopcích, rozhlednách, usilují o maximální počet a délku spojení, neustále porovnávají sílu signálu, dolaďují antény, stavějí nové a přou se o to, které místo je k vysíláni v republice nejlepší. Pokud se vám poslední věta zdá absurdní, zkuste se k ní vrátit za půl roku. Možná bude právě o vás a ještě ji budete schopni dále rozvíjet. Cenová dostupnost CB stanic přispěla nejen k rychlému růstu počtu, ale následně přinesla i další využití pásma, na němž naleznete i „nouzový kanál“ pro přivolání záchranky, policie a hasičů, kanál s informacemi pro řidiče a stanice vám může pomoci i při orientaci v cizím městě, do něhož jste zavítali poprvé v životě. Než však všechny užitečné funkce začnete využívat, musíte stanici uvést do provozu a něco se o něm dozvědět.

nahoru – úvod ↑

Jakou stanici koupit?

Čtete-li tyto řádky jako potenciální síbíčkář, mohou vám posloužit při volbě nejvhodnějšího typu stanice, které rozdělujeme podle konstrukce, užití, napájení a výbavy na ruční, mobilní a základnové.

Vášnivý houbař, turista, cyklista, lyžař, ale třeba i organizátor nejrůznějších sportovních podniků v přírodě, dětských táborů apod. se nejspíš rozhodne pro jednu nebo více ručních radiostanic, neboli „ruček“.

Jsou napájeny zejména z tužkových akumulátorů (obvykle 6-10). Miniaturní provedení se zabudovaným mikrofonem a přímo k tělu stanice připojenou anténou je předurčuje k vysílání z ruky v terénu. Je možné je napájet i z jiných zdrojů (akumulátorová baterie v autě nebo i jinde, přes adaptér ze sítě), připojit je k výkonnějším anténám a improvizovaně je používat jako stabilní stanice nebo ve vozidle. V základním provedení (napájení z tužkových akumulátorů, krátká anténa) je jejich dosah podle členitosti terénu a hustoty zástavby ve městě 5-15 km (z dobrého místa - vysoký kopec - však i 100 km).

Doma, na chatě, v autě, v podniku dáte zřejmě přednost mobilním radiostanicím, které jsou jako typ nejrozšířenější.

Jsou napájeny ze zdroje stejnosměrného proudu o napětí 12 až 13,8 V. Zdroje mohou být sítové, elektrochemické (baterie), mechanické (elektrocentrály nebo vodní turbíny) a zálohové (kombinace). Mobilky jsou větší než ručky a typ napájení je předurčuje jako vozidlové stanice. Slouží však většinou i jako základnové stanice, protože bývají v příznivějších cenových kategoriích a jejich sortiment je nejpestřejší. K jejich provozu je třeba na rozdíl od ručky navíc pořídit zdroj, anténu a kabel k ní. S běžnou, dobře naladěnou a umístěnou anténou je dosah stanice kolem 50 km (za optimálních podmínek však i 200 km).

Nejnáročnější uživatelé, kteří nepředpokládají, že by často měnili stanoviště, zvolí základnovou stanici.

Většinou má komfortní vybavení a je napájena ze sítě 220 V. Používá se jako stabilní radiostanice většinou na jednom stanovišti. Sehnat ji však není snadné, protože prodejci a dovozci tento druh stanic pro občanské pásmo příliš nenabízejí. Vzhledově se podobá mobilním stanicím, je však robustnější, není uchycena na konzole, ale je postavena na pevné podložce. U nás bývala k dostání základnovka TEAM.

nahoru – úvod ↑

Nač si při koupi dáme pozor?

Nejprve si ověříme, zda stanice, kterou chceme koupit, byla schválena Českým telekomunikačním úřadem k provozu v naší republice a opatřena schvalovací značkou CEPT PR 27 X dle bodu č. 18 Generální licence GL - 22/R/2003. Pokud není značkou opatřena, mělo by být schválení k provozu tohoto typu stanice zveřejněno na internetových stránkách ČTÚ, www.ctu.cz/main.php?pageid=71. Prodejce musí doložit schválení stanice do provozu platným Rozhodnutím o schválení technické způsobilosti radiového zařízení (vydané ředitelem odboru certifikací ČTÚ Praha). Toto rozhodnutí musí být opatřeno na zadní straně originálem razítka držitele rozhodnutí, většinou autorizovaného výhradního dovozce pro ČR a originálem razítka prodejce. Pokud žádným způsobem není doloženo schválení stanice k provozu v naší republice, nesmí být na území ČR provozována a pokud ano, hrozí možnost postihu ze strany ČTÚ.

Měli bychom také vědět, že ne každou stanici schválenou k provozu je možno instalovat do vozidel. Zejména vnější anténa musí být schválena Ministerstvem dopravy a spojů tzv. Osvědčením o schválení technické způsobilosti součástí vozidel a typu výstroje (limitující je z hlediska bezpečnosti provozu většinou délka antény).

Kupujeme-li mobilní stanici, kterou hodláme provozovat na stálém stanovišti, je důležité vybrat vhodný zdroj (také ten musí odpovídat platným předpisům). Prodejci jich nabízejí pestrou řadu. Buď si necháme poradit, nebo si vybereme zdroj, který dává 13,8 V a alespoň 3 A. Stanice při vysílání odebírá (podle typu) něco přes 1 A - mohlo by se tedy zdát, že dvouampérový zdroj je dostatečný. Zkušenosti z provozu však ukazují, že je třeba mít určitou rezervu, kterou oceníme při delším vysílání, kdy často hovoříme a slabší zdroj by byl brzy přetěžován.

Při koupi mobilní a základnové stanice dvojnásob platí pravidlo - dvakrát měř a jednou řež. Důkladně rozvážíme, kde bude umístěna stanice a kde anténa a hlavně, jaká je mezi těmito místy vzdálenost. Měříme s určitou rezervou (kabel se nám nepodaří přivést ke stanici ideální nejkratší cestou - manželka by se zřejmě jen těžko smiřovala s tím, že kabel povede diagonálně obývacím pokojem - byť pod kobercem). Pokud nám vyjde vzdálenost do 20 m, koupíme kabel RG 58 - slabší a levnější. Při větších vzdálenostech dáme přednost dražšímu kabelu RG 213, který však má menší útlum. Nekupujeme mnoho metrů „do rezervy“ - čím kratší svod, tím menši ztráty a pro přebytečné metry bychom těžko hledali uplatnění. Máme-li zcela jasno o vzdálenosti mezi stanicí a anténou, vezmeme do ruky kalkulačku tuto vzdálenost vydělíme číslem 3,65. Příklad: Naměřili jsme vzdálenost 23 m. 23 : 3,65 = 6,3 z výsledku vezmeme celé číslo - tedy 6, přičteme 1 a vynásobíme opět koeficientem 3,65. Vyjde nám 7 × 3,65 = 25,55 m. To je optimální délka kabelu, zaručující nejmenší ztráty. Proto délku kabelu volíme v násobcích zmíněného koeficientu. Přebytečnou délku nestáčíme za skříní nebo stolem do kruhu, ale volně položíme. Máme tedy stanici, zdroj, kabel, zbývá vybrat vhodnou anténu. Její výběr se může stát zrovna tak alchymií, jako prostou záležitostí. Každé místo má různou konfiguraci terénu v okolí, všichni nechtějí od spojeni totéž. Univerzální rada pro volbu neexistuje, proto spíše pro orientaci, co můžete od jednotlivých typů antén čekat.

nahoru – úvod ↑

Co postavit na střechu

Antény pro ruční stanice bývají v různých délkách od nejkratších jsou „cigár“ (5-10 cm), „pendreků“ (cca 20 cm), přes pruty (50-80 cm) k nejdelším teleskopům (cca 1,5 m). U dobře naladěných ručních antén obvykle roste jejich účinnost s délkou. Existuje také dobrá pomůcka zkušenějších síbíčkářů, tzv. protiváha. Jedná se o tenké izolované měděné lanko připojené k objímce konektoru antény ruční stanice pomocí svorky, přičemž druhý odizolovaný konec lanka leží na zemi. Záleží na délce protiváhy, s níž a s laděním vám pomůže zkušenější síbíčkář. Efekt naladěné protiváhy je překvapivý a její použití zdvojnásobuje i ztrojnásobuje citlivost při příjmu i vysílání. Nevýhodou jsou ovšem někdy udivené pohledy kolemjdoucích na individuum pochodující s dlouhou anténou a táhnoucí za sebou takřka třímetrový drát. Zkušený síbíčkář je dle nátury již na různé připomínky a poznámky připraven nebo si takovéto vysílání ponechá pro chvilky v ústraní.

Mobilní antény - jsou určené pro vozidla a upevňují se na karoserii pomocí pevné konzoly nebo magnetem. Ke stanici se připojují pomocí koaxiálního kabelu 50 Ω.

Základnové antény - jsou antény umísťované převážně na střechách domů. Druhy antén rozlišujeme zejména podle jejich konstrukce odvozené z vlnové délky pásma (11 m) - 1/4. Anténa 1/4 je svislý zářič v délce 1/4 vlny. V patě této antény jsou tři až čtyři protiváhy (radiály). Tato anténa je velmi oblíbená. Dosahuje dobrých výsledků i v členitém terénu a delší vzdálenosti. Anténa 1/2 je svislý zářič o délce 1/2 vlny. Je bez radiál. Ačkoliv je velmi jednoduchá, řada síbíčkářů na ni nedá dopustit. Antény 5/8 a 7/8 jsou antény, které se obvykle používají pro delší vzdálenosti a pro příjem i odražených vln. V případě větších atmosférických poruch je jejich citlivost spíše nevýhodou. Mají obvykle tři a více radiál.

Samotná montáž antény není složitá, ale má i svá úskalí a pravidla, která je třeba respektovat. Ne každý je natolik zdatný, aby dokázal napoprvé sám dobře naladit a upevnit anténu. V prvním případě hrozí nebezpečí pouze stanici, v druhém však přímo chodcům a v neposlední řadě pak hrozí újma na majetku majiteli domu. V případě porušení norem a zásahu el. výbojem (antény jsou 5-8 metrů dlouhé) hrozí požár domu. Nelze opomenout případné sankce v případě instalace nosné konzoly antény v rozporu se schválenou dokumentací při kolaudaci domu. Také plnění pojišťovny při pojistné události zaviněné takovým požárem, by bylo jistě hodně diskutabilní. Protože anténa je vystavena účinkům atmosférické nebo statické elektřiny a působí jako nahodilý jímač, jedná se o vyhrazené elektrické zařízení dle § 2 vyhlášky 20/1979 Sb., v platném znění.

Nejdůležitější je, zda anténa bude umístěna na stávající konzole (máme vyhráno) nebo na konzole nové. Pokud volná konzola existuje a je řádně provedena (uzemněna, mechanicky odolná atd.) potřebujeme jen souhlas majitele domu. Musíme-li konzolu zřídit, je nutno pořídit náčrtek jejího umístění a ten s písemným souhlasem majitele domu a dokladem o jeho vlastnictví domu (výpis listu vlastnictví z katastru nemovitostí) zaslat spolu s ohlášením stavebních úprav dle § 55 odst.2 písm. b) a § 57 stavebního zákona na stavební úřad. Pokud je objekt kulturní památkou nebo pokud je na území vyhlášených ochranných pásem a chráněných území, pak je také nutno přiložit stanovisko orgánu státní památkové péče. Jestliže stavební úřad do 30 dnů nestanoví, že práce podléhají stavebnímu povolení, můžeme po této lhůtě konzolu připevnit. Spěcháme-li, je dobré mít v ruce vyjádření, že stavební úřad nemá proti ohlášeným úpravám námitek a můžeme instalovat ihned. Pokud sami nemáme patřičné znalosti a na novou konzolu potřebujeme revizi, obrátíme se na odbornou firmu nebo alespoň na revizního technika elektro. Někdy majitel domu dá souhlas k instalaci podmíněný povedením prací odbornou firmou, ten je nutno respektovat.

Konečně tedy stojíme na střeše s „otýpkou trubek“, z níž sestavíme anténu, kterou se chystáme připevnit na konzolu, stožár, či jiné vhodné místo. Výrobci antén dělávají na jednotlivých dílech rysky, podle nichž trubky sestavíme. Mnohdy jsou rysky od výrobce poměrně velkou zárukou, že takto sestavená anténa je správně naladěná. Nespoléháme však na to, protože vyladění antény je alfou a omegou úspěšného vysílání a bezporuchového provozu (nenaladěná anténa nevyzáří celý výkon - ten se vrací do stanice, která se nemusí jen zahřívat, ale může „shořet“). Proto vysíláme pouze na správně naladěnou anténu!

Doporučujeme začátečníkům, aby při prvním ladění antény požádali zkušenějšího kolegu. Každý síbíčkář se rád „blýskne“ a velmi ochotně s laděním pomůže. Pokud však žádného znalce hledat nehodláte a máte zdravé sebevědomí, pak se zkuste řídit následujícími řádky. Nejprve si zapůjčíme nebo lépe koupíme měřicí přístroj PSV metr (který nám ukáže, jaký díl výkonu se nám z antény vrací zpět do stanice). Sehnat můžeme buď přístroj s jedním měřákem nebo se dvěma (na druhém se nám zobrazuje výstupní výkon radiostanice). Zda mít přístroj připojený mezi stanicí anténou trvale, na to existují odlišné názory. Příznivci zdůrazňují, že takto máme průběžnou informaci o výkonu stanice a nějaká nepříznivá změna (poškozeni stanice, svodu nebo antény) je ihned indikována a můžeme tak zabránit značným škodám, popř. předejít nedorozumění na pásmu, když si myslíme, že vysíláme a není tomu tak). Odpůrci trvalého zapojení přístroje upozorňují na možnost přídavného útlumu nebo intermodulace na jeho diodách. Každý má možnost se rozhodnout sám.

Anténu nejdříve smontujeme a umístíme na konzolu. Ladíme dle konstrukce antény a to obvykle prodlužováním a zkracováním koncového dílu antény (neřežeme, ale zasouváme!). Jinak postupujeme dle návodu výrobce antény. Ladíme obvykle pomocí krátkého svodu (0,5 m). PSV měříme při zaklíčování (zmáčknutém tlačítka mikrofonu). Snažíme se o hodnoty co nejbližší k 1. Hodnota 1,5 je dostačující, vyzařování dokonce může být ještě lepší než když naměříme hodnotu 1. Ladíme na střed povoleného pásma, po té kontrolujeme kanály 1 a 40 (popř. 41 a 40 u stanic schválených pro 80 kanálů) nebo 2 a 39, protože mohou být méně frekventované. Ovšem nejprve poslechem zjistíme, zda jsou kanály volné. Pokud anténa vykazuje lepší hodnoty na nižších kanálech, je příliš dlouhá a naopak. Po naladění připojíme svod a znovu zkontrolujeme PSV. Při použití kabelů RG-58 nebo RG-213 by hodnoty naměřené u stanice měly být obdobné. Někteří síbíčkáři však používají kabely 75 Ω, které jsou levnější, ale ty je třeba ještě ladit. Začátečníkům takový kabel nedoporučujeme.

nahoru – úvod ↑

Co je dovoleno a co ne

Vybrali jste si stanici, anténu podle svých představ, naladili anténu a můžete tedy začít vysílat. Jaká jsou základní pravidla provozu CB stanice? Na rozdíl od radioamatérských nepodléhají ohlašovací povinnosti, jejich uživatelé se však musejí řídit Generální licencí GL - 22/R/2003 Českého telekomunikačního úřadu. Ta povoluje používání pouze zařízení povolených k provozu v naší republice, vysílání FM modulací a výkonem do 4 W. Bez povšimnutí proto nechte v mnoha prodejnách nabízené zesilovače. Generální licence je zakazuje a u nás ani jinde v Evropě se používat nesmějí. Jejich uživatel se může dožít nepříjemného překvapení, např. na hranicích při celním odbavení, neboť rakouští a němečtí celníci jsou nekompromisní a o takové zařízení rázem přijdete. Efekt zesilovače není úměrný výkonu na něm uvedenému a ani silný zesilovač ve vozidle nemůže konkurovat dobré anténě v dobrém místě. Zato nežádoucí výsledky jsou patrné zejména v nesíbíčkářském okolí - rušení příjmu televizního, rádiového a jiného signálu v rámci jednotné telekomunikační sítě, za což vám sousedi v lepším případě vynadají, v horším na vás pozvou ČTÚ, který vás může citelně postihnout podle ustanovení bodu 21. Generální licence GL - 22/R/2003 v rámci obecně závazných předpisů. Mezi ně patří ustanovení § 36 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (sankce až 20.000 Kč nebo zákaz činnosti do jednoho roku); §97 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích v platném znění (sankce až 5.000 000 Kč) a pro podnikatele sankce dle ustanovení § 65 odst.1 písm. c), § 31 odst. 7 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (sankce až 100 000 Kč) a pro odpovědného zástupce ustanovení § 65 odst. 4 téhož zákona (sankce až 50 000 Kč). Zvýšením výkonu nad 4 W by občanské stanice spadaly pod kontrolu dle vyhlášky č. 408/1990 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření, metodického návodu č. ZD02/93 hlavního hygienika České republiky a podléhají sankcím vyvozeným pracovníky hygieny. „Topit“ (jak se používání zesilovače ve slangu říká) se tedy nevyplatí. Zvýšení výkonu pomůže tomu, aby ostatní slyšeli mě, ale já neuslyším nic víc. Proto nemá pro dosažení spojení podstatný význam.

nahoru – úvod ↑

DESATERO SÍBÍČKÁŘE

Za roky provozu na CB pásmu se vžilo jakési „desatero“, které je dobré si nejen přečíst, ale také se jím řídit:
(poznámky označené * jsou změny podle poslední úpravy na základě GL - 22/R/2003 tj. povoleno k užívání 80 kanálů)

  1. Na pásmu nejsi nikdy sám, proto se chovej ohleduplně k ostatním uživatelům.
  2. Všichni uživatelé pásma mají stejná práva.
  3. Při volání zavolej nejdříve volaného, potom řekni svoji volačku. Např.: Pepo Rudný, Pepo Rudný, Perník Pardubice.
  4. Do hovoru se vstupuje slovem brejk a volačka. (Brejk, Jirka 1). Je slušnost brejka pustit ke slovu - může jít o tísňové volání.
  5. Pásmo je otevřené, proto je možné v podstatě vstoupit do každého hovoru, zvaž sám, je-li to vhodné či ne.
  6. Při hovoru nechávej po odklíčování (přepnutí) asi 3 sekundy mezeru, aby se mezi vás mohl dostat další účastník (brejk).
  7. Používá se všech 40 kanálů.* (V případě stanice povolené k provozu pro 80 kanálů, tak všech 80 kanálů.) Jeden z kanálů je svolávací - na většině území naší republiky je to kanál 1.* (Kanál 80 pro vyvolávání pomocí selektivní volby.) Na svolávacím kanále se účastníci vyvolávají a bez prodlení odcházejí na jiný volný kanál, i ostatní chtějí volat.
  8. Kanál č. 9 je určen pro tísňová volání!! V posledních letech se vžil i kanál č. 10, který je využíván jako info pro motoristy - kanály 24 a 25 jsou vyhrazeny pro digitální přenos dat.
  9. Při zachycení nouzového volání neváhej poskytnout pomoc, nevíš, kdy ji budeš sám potřebovat.
  10. Vzájemnou ohleduplností a slušností zpříjemníš provoz na pásmu sobě i ostatním.

Některé body „desatera“ si zaslouží podrobnější komentář. Citace bodu č. 16 výše uvedené Generální licence GL - 22/R/2003:

16. Provoz občanských radiostanic podle této generální licence nemá zajištěnou ochranu proti rušení způsobenému vysílacími rádiovými stanicemi jiné radiokomunikační služby, provozované na základě individuálního povolení, nebo i téže radiokomunikační služby provozované na základě této generální licence. Veškeré kmitočty, na kterých jsou občanské radiostanice provozovány na základě této generální licence, jsou považovány za sdílené. Případné rušení jsou povinni uživatelé občanských radiostanic řešit vzájemnou dohodou. Pokud rušení vzniklo nedodržením podmínek stanovených pro provoz zařízení, nese náklady na odstranění rušení provozovatel tohoto zařízení, jinak nese náklady provozovatel zařízení později uvedeného do provozu nebo změněného.

Při samotném provozu mají tedy všichni uživatelé naprosto stejné postavení a záleží jen na nich zda se mezi sebou domluví. Určitá pravidla, která jsou již odzkoušena léty provozu v režimu radioamatérského provozu, se vžila i podobně na CB a chceme je zde alespoň v hlavních bodech naznačit.

nahoru – úvod ↑

Doporučené použití kanálů

  • 1. kanál (26,965 MHz) vyvolávací - zde je naprostá většina stanic na příjmu, zejména stanic bez selektivní volby. Po navázání spojení pak účastníci spojení ihned přecházejí na volný kanál, aby nerušili ostatní. (viz bod 9 GL - 22/R/2003)
  • 9. kanál (27,065 MHz) - viz bod. č. 8 GL - 22/R/2003. Zde je ve většině našich i zahraničních měst možno přivolat pomoc spojením např. s CTV (centrum tísňového volání), hasiči, městskou i státní policií, záchrannou službou apod.
  • 10. kanál (27,075 MHz) - je v ČR využíván jako národní komunikační kanál pro řidiče kamionové dopravy, v některých městech 10. navigační kanál.
  • 18., 23. kanál (27,175 MHz, 27,255 MHz) - vyhrazen pro provoz dálkově ovládaných záznamníků (opakovačů - viz bod 7 GL-/R/2003)
  • 19. kanál (27,185 MHz) - je obecně využíván jako mezinárodní kanál pro řidiče kamiónů (u nás není používáno).
  • 24., 25., 52., 53., 76. a 77. kanál (27,235 MHz, 27,245 MHz, 26,675 MHz, 26,685 MHz, 26,915 MHz a 26,925 MHz) - zde je povolen provoz přenos digitálních dat (tzv. packet rádio, viz bod 6 GL - 22/R/2003)
  • 80. kanál (26,955 MHz) - vyvolávací s použitím selektivní volby (viz bod 9 GL - 22/R/2003)

nahoru – úvod ↑

Pravidla spojení na CB pásmu

  1. Každý nový uživatel si musí zvolit svoji tzv. „volačku“, aby ostatní uživatelé pň navazování věděli, s kým spojení navázali. Volačka se obvykle skládá ze jména a QTH, tj. místa odkud obvykle vysílá. Tato volačka pak usnadní ostatním uživatelům, např. při soutěžích, vyhodnocení spojení dle dosažené vzdálenosti. Např. volačka Hogo Fogo nám na první pohled neřekne, že se jedná o majitele CB z Dubnice nad Váhom a musíme se dotazovat opět na QTH apod. Je také vhodné si zjistit, zda námi zamýšlenou volačku již nepoužívá někdo jiný. Je možné se odlišit číslovkou např. Sylva 2 Hrabůvka. Pokud je stanice trvale užívána v dopravním prostředku, lze použít v druhé části volačky označení „mobil“ např. „Jarda mobil“ nebo „Jarda - taxi“ Jinak se označuje dočasné spojení z vozidla např. „Jarda Ostrava - mobil“. (Již existuje také „cyklomobil“). Také dočasné použití jiného než domovského QTH (místa vysílání), tzv. portable se může projevit označením „Jarda Ostrava, portable (čti portejbl) Lysá hora“ apod.

    Jinak je tomu však u nového přenosu digitálních dat. Zde si stanice musí volit volačku dle zásad bodu. č. 17 GL - 22/R/2003. Pro označení digitálního vysílání musí být použity volací znaky z řady CZAXXX pro A = O až 9. Rozdělení kapacity A je následující:

    CZ - označení 4

    A = O pro schránku (BBS) nebo uzel (NOD) pro celé území ČR,

    A = 1 až 7 dle první číslice směrovacího čísla místa trvalého pobytu nebo sídla

    A = 9 pro zkušební a testovací provoz

    Tři písmenné znaky na čtvrtém až šestém místě obsahují zkratky jména a příjmení provozovatele občanské radiostanice. Pro označení uzlu (NOD) se však jako první písmeno použije N, pro značení schránky (BBS) se jako první písmeno použije P. Pro značení individuálních poštovních schránek, které jsou součástí terminálových programů, se na místě znaku A použije číslice 0 a na místě znaků XXX sufix shodný se sufixem uživatele terminálového programu.

    Začátečník může si tímto způsobem zvolit volačku, zejména pokud v budoucnu bude s přenosem dat pracovat a změnou volačky nechce působit zmatek. To je také důvodem k zamyšlení nad novou volačkou a je nutno postupovat dle zásady „dvakrát měř!“

  2. Před navázáním spojení se vždy přesvědčte, zda je kanál volný. Je také slušností se i po kratším poslechu zeptat: „Je kanál volný?“. Může se stát, že blízká stanice je na příjmu, má spojení se stanicí vzdálenou, kterou neslyšíte a nevhodné přerušení dálkového spojení je pro ostatní velmi nepříjemné. Pokud je na kanále hovor, počkejte na pauzu. Pokud máte chuť se do hovoru zapojit nebo pokud nutně musíte hovor přerušit, v pauze vstoupíte do hovoru slovem „BREAK“ (čti brejk). Mezi slušnými síbíčkáři se brzy dočkáte vyzvání: „POJĎ BREJKU“, kterým vám jedna ze stanic udělí slovo. Jde-li o případ nouze, lze použít break až 3× za sebou, účastníci hovoru vás vyslyší a přednostně pustí ke slovu. Nezneužívejte této havarijní pomůcky, neboť v případě opravdu nutné pomoci by vám nikdo nemusel věřit, že jde skutečně o život. Někdy se také používá 2× brejk pro krátkou technickou poznámku k již probíhajícímu hovoru. Pokud máte dočasně kanál účastníky uvolněn, navažte co nejrychleji spojení a přejděte na kanál momentálně volný. Je neslušné, když se brejk „usadí“ na kanále, kam byl „vpuštěn“ jen aby navázal spojení nebo se na něco zeptal. Takového brejka si ostatní uživatelé CB pamatují a pokud tohoto zlozvyku nezanechá, pak již brejkování mu mnoho platné nebude. Jinak se brejkovat nebojte, neboť většinou si s vámi každý síbíčkář rád pohovoří a brejci jsou vítaní pro oživení hovoru na kanále. Každý si musí hranici slušnosti určit sám a zvážit, zda je pro debatu přínosem, např. požadavek reportu od účastníků velmi živé debaty na určité téma. Na CB i v radioamatérském provozu si účastníci tykají. Je to již zažitý znak kolegiality, který všichni dodržují. 4. 5. V některých místech se vžily vyvolávací kanály např. č. 3,16,19, 27. Protože po republice nebudete zřejmě cestovat s přehledem místních svolávacích kanálů, doporučujeme použít kanál 1 (vyvolávací ve většině míst republiky) nebo 10 (v mnoha místech info kanál pro motoristy). Na nich se většinou buď přímo dozvíte, jak se dostat k hledanému místu nebo, který kanál je v daném městě vyvolávací.
  3. Zahájení spojení:
    1. Spojení lze zahájit výzvou: Všeobecná výzva, výzva na kanále, výzva na... (město, oblast apod.) + vlastní volačka. Ozvou se vám stanice, které s vámi chtějí komunikovat. Už jste to zkoušeli a nikdo se vám neozval? A uvedli jste na konci všeobecné výzvy nebo výzvy na kanále svou volačku? Ne? Tak to zkuste ještě jednou s vlastní volačkou na konci. Zázrak? Ne, to jste jen vystoupili z anonymity a všichni, kteří jsou na poslechu už vědí, s kým mají tu čest. A pokud všeobecnou výzvu ještě doplníte stručným sdělením, oč vám jde - potřebuji poradit v Hradci Králové, rozbilo se mi auto apod., jistě se vám někdo ozve hned na první nebo druhé zavolání. V případě, že dáte jen všeobecnou výzvu, bude si spousta lidí myslet, že jde jen o někoho, kdo si chce jen tak popovídat a oni zrovna nemají chuť. Příklad: Všeobecná výzva Pepa Rokycany. Stojím mezi Jaroměří a Hradcem Králové a došel mi benzín. Nebo: Výzva na Pardubice, Pepa Rokycany, potřebuji poradit, jak se dostat k zimnímu stadionu.
    2. Výzva na určitou stanici Nejdříve řekneme volačku vyzývaného, potom volačku vlastní. Nezapomeneme na to, že jsme Češi a voláme pátým pádem. Příklad: Čochtane Stěžery, Čochtane Stěžery, tady Perník Pardubice, (nikoli Čochtan Stěžery, Perník Pardubice, nebo dokonce obráceně - potom nikdo neví, kdo koho vlastně volá a přitom by vám třeba mohl říct, že Čochtan je na dovolené a voláte ho marně).
    3. Vstup do hovoru v mezeře, kdy jedna stanice přestala a druhá ještě nezačala hovořit, vstoupíme slovíčkem brejk a svou volačkou. Příklad: Brejk, Pepa Rudný. Rozhodnutí brejka pustit je na stanicích, které spolu hovoří, většinou se tak děje slovy: Brejku, pojď. Tak jako v životě neskáčeme dvěma rozmlouvajícím zbytečně do řeči, nemáme-li co říci, tak ani na síbíčku nebrejkujeme za každou cenu. Hovořící většinou velmi dobře vědí, že nejsou na kanále sami a poslouchá je mnoho dalších. Někdy se i zeptají, zda je s nimi někdo na kanále, kdo by chtěl k probíranému tématu něco poznamenat. Chcete-li se však do hovoru zapojit, neostýchejte se a klidně si brejkněte. V drtivé většině případů vás diskutující mezi sebe rádi vezmou. Třeba ne hned po další relaci (je-li třeba dokončit myšlenku, což hovořící dává najevo oznámením: Brejku, vím o tobě), ale hned, jak uznají za vhodné. Totéž platí i naopak. Nenechávejte „brejky“ dlouho čekat. Může jít o důležitou věc - třeba se dotyčný nedovolal na nouzovém kanále a potřebuje pomoc. V takovém případě se doporučuje brejkovat dvojnásobným nebo trojnásobným Brejk. Zkušení poznají, že jde o naléhavé volání. Nezneužívejte ho však.

nahoru – úvod ↑

Neslušnosti a ostatní negativní jevy na CB

Protože lidé jsou různí, tak i my na kanálech se setkáváme s lidmi, kteří dostali nebo si zakoupili dobrou hračku (CB stanici), kterou však psychicky nejsou schopni zvládnout. Ostatně člověk neandrtálský, kdyby se i naučil, kde co zmáčknout, tak by nebyl schopen vysílačkou příliš komunikovat. A tak my, co komunikovat dovedeme, musíme si leckdy vyslechnout různé pazvuky, sprostá slova, neomalené a nežádané vstupování do hovoru způsobem příčícím se zásadám slušného chování nebo jsme alespoň „gumováni“. Někdy jsme však „přejížděni“, ne-li oprávněně, tak jen z důvodu nutnosti, když se neslušnosti dopustíme sami. Např. když se brejk potřebuje nutně dostat k hovoru a jediné, co po několika brejcích uslyší, je „vím o tobě brejku“ a účastník vede dále čtvrthodinový monolog. Pak nezbývá brejkovi, aby se zkusil domluvit i přes vedený hovor a pokud je silnější, tak jej bohužel „smázne“. Také někteří uživatelé CB stanic neznají nebo také nechtějí znát tato logická, jednoduchá, i když nepsaná pravidla a uzurpují si práva na nějaký kanál. Tam pak hovoří, jak je jim libo, slovo break není v jejich repertoáru. Spoléhají se na velmi diskutabilní anonymitu, zesilovače výkonů a neštítí se někdy používání výrazů toho nejtěžšího kalibru, včetně vyhrožování. Tyto nešvary se hojně vyskytují v řadách uživatelů CB pro komerční účely. I zde však platí uvedená GL a sankce za používání zesilovačů. Takže nezbývá, než více tolerance na všech stranách. I komerční uživatelé CB vč. taxislužeb se budou muset do hovoru nabrejkovat. Lze tomuto napomoci např. prioritním „brejk taxi“, neboť všichni víme, že po dosažení spojení si taxi jede po své práci a již kanál neblokuje, i když jsou zde výjimky, které potvrzují pravidlo. (Snahu však mohou zhatit i „zkušení“ síbíčkáři, kteří po úspěšné kampani výuky brejkování taxíkářů, takového brejka taxíkáře nepustí na kanál a vedou si způsobem popsaným výše - pozn. aut.) Také probírání např. inventurních seznamů v podniku nepřináší do již tak nahuštěného provozu na CB pohodu. V této oblasti je toho třeba ještě mnoho dohánět a stmelení řad všech síbíčkářů, aby se těmto nešvarům zamezilo, bude časem nevyhnutelné.

Na adresu různých hecířů, gumáků a jiných individuí lze říci, že není radno spoléhat na anonymitu. Modulace a síla signálu na stanovištích nezávislých pozorovatelů ledacos napoví a v době dnešního technického pokroku není třeba mnoho času, škůdce vypátrat. Pouhé zveřejnění jména a adresy vykoná své a nervově labilnější povahy z řad uživatelů CB mohou také přejít k razantnějším opatřením.

nahoru – úvod ↑

CB kluby jsou tu pro vás

Slušnost však na CB stále převládá a radiostanici máme od toho, abychom se domluvili. Vhodnou půdu k diskusi o pokojném soužití na pásmu CB vidíme v CB klubech, kterých v republice vzniklo několik desítek a jež si za svůj hlavní úkol často staví „ochranu práv uživatelů CB“. V roce 1999 s tímto posláním byla založena Česká asociace klubů CB. Tato servisní organizace hodlá prosazovat zájmy uživatelů CB v měřítku České republiky a jednat se státními orgány na stejné úrovni jako radioamatéři. Asociace hodlá nadále pořádat setkání i soutěže mezinárodního významu, prosazovat zájmy uživatelů CB i v jednání s majiteli domů v těch případech, kdy půjde o vytvoření metodiky a judikatury, např. ve stavbě a umísťování antén. Pomocí této organizace jsme již prosadili rozšíření počtu vysílacích kanálů na CB pásmu a zvětšili tak prostor pro vysílání, aby s narůstajícím počtem stanic nebyl prostor na pásmu přehuštěn a Generální licence obsahuje další změny dle našich připomínek. Kluby rády ve svých řadách uvítají všechny, kteří chtějí CB používat ku prospěchu svému i ostatních síbíčkářů, případně vést dialog o dalších směrech vývoje i se státními orgány, což kluby jako právnická osoba mohou. Kluby jsou otevřené pro všechny, kteří se budou řídit jejich stanovami, nejsou uzavřené ani pro komerčních uživatele CB. Jejich podněty a připomínky mohou velmi přispět k řešení nebo k úplnému zamezení střetů. CB kluby také díky sponzorům z řad prodejců zajišťují slevy na nákup zboží pro své členy. Členové klubů často pomáhají začínajícím síbíčkářům v instalaci a seřizování zařízení. CB kluby pořádají různé soutěže a setkání v místním i celorepublikovém měřítku. To jsou akce, při nichž o legraci není nouze a kdo neviděl, neuvěří, jak se český síbíčkář dokáže bavit. Přesvědčit se můžete na četných stránkách CB klubů na Internetu i na stránkách časopisu Výzva na kanále, který už řadu let každý měsíc přináší informace ze světa CB v ČR i v zahraničí, zprávy ze života klubů, technické rady, kalendář akcí a mnoho dalších článků.

nahoru – úvod ↑


První brožované vydání:

NEŽ ZAPNETE CB
s využitím pramenů:

Daniel Meca, Petr Vlach : Nebojte se CB, BEN - technická literatura Praha 1998

Výzva na kanále, časopis pro CB vydává vh press Hradec Králové, 1995-2000

Generální povolení 09/95

Sestavili: Ludva Hrabůvka a Milan 42

Vydala: Česká asociace klubů CB, © 2000,

ve vydavatelství vh press Hradec Králové

Sazba a DTP: vh press Hradec Králové

Tisk: Astra print Hradec Králové


Druhé přepracované vydání v elektronické podobě:

Generální licence č. GL - 22/R/2003

Upravili: Milan 42, Ludva Hrabůvka a Radek Hrabůvka

Vydala: Česká asociace klubů CB, © 2003

Veškeré odkazy na právní předpisy se vztahují k datu aktualizace tj. 24. 9. 2003, odkazy na později platné předpisy budou promítnuty do dalších aktualizací. (pozn. aut.)


nahoru – úvod ↑