Sám sice rozhodně nejsem pamětník, ale mám téměř všechna čísla Amatérského rádia, která kdy vyšla. A v takovém archivu je možné objevit i mnoho zajímavého. Zpráv o CB je minimum, a to většinou v podobě krátkých nenápadných článků kdesi pod čarou. Určitě jsem jich při listování část přehlédl, ale z toho, co jsem našel, je možné vytvořit alespoň hrubou představu o tom, jak to všechno začalo.
Kmitočty okolo 27 MHz se, pro svou nevhodnost ke komunikaci, používaly pro průmyslové aplikace. Za to, že dnes zde existuje CB, vděčíme skupině nadšenců v USA, kteří se v padesátých letech dohodli s FCC (obdoba našeho ČTÚ) na tom, že jim průmyslové rušení ani nevhodné vlastnosti pásma nebudou vadit, pokud jim bude umožněno zde používat jednoduché vysílače s malým výkonem a dosahem pro občanské použití. Tovární výroba tehdy neexistovala, a tak si zájemci stavěli jednoduché vysílače sami. Jejich schémata byla v poslední době otištěna v PE – A rádiu v číslech 1, 2, 4, 5, a 6/99. Povinností vlastníků bylo své „samodělky“ jen u FCC registrovat.
Počet síbíčkářů se však záhy rozrostl do desetitisíců. Ne každý byl zároveň schopným konstruktérem, začaly problémy s rušením, a tak doba divokých začátků brzy skončila a radiostanice se začaly vyrábět průmyslově. Z úvodníku Radio-Electronics 4/65, jehož část přetisklo Amatérské Rádio, alespoň zkrácený citát: „V roce 1958 povolila FCC provoz občanských radiostanic na 23 kanálech po 10 kHz v pásmu 11 m a okamžitě nastal na těchto kmitočtech nával… Za nejvýhodnější terén se považuje venkov a města do 50 000 obyvatel, protože ve velkoměstě se snižuje dosah a zvyšuje úroveň rušení. Uvažuje se s dosahem 8 km kolem vysílací antény.“
CB se v této podobě začalo šířit i do ostatních zemí. Pozůstatkem první evropské normy je 12 AM kanálů, které mnozí znají ze svých stanic. Dnešních 40 kanálů je v porovnání s touto historií novinka, která vznikla až v osmdesátých letech s příchodem kmitočtové syntézy. Dříve nezbývalo, než stanici osadit pro každý kanál jedním krystalem pro vysílač a druhým pro příjem. Dvanáctikanálová stanice tak měla dvacet čtyři krystalů.
Socialistické státy neměly pochopitelně o něco podobného zájem a svobodné šíření informací pro ně bylo noční můrou. Proto vznikl paragraf 122 trestního zákona – nedovolená výroba a držení vysílací stanice, se sazbou až tři roky odnětí svobody, v případě ohrožení bezpečnosti státu až pět let. Přesto první předpisy pro občanské radiostanice u nás vznikly už v roce 1965. Dokazuje to článek v Amatérském Rádiu 6/1965, jehož mírně zkrácený přepis uvádím:
V rámci výrobního programu radiostanic začne Tesla Pardubice také vyrábět občanské radiostanice typu „Petra“ vyvinuté ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky A. S. Popova. Jsou to kapesní radiostanice o velmi malém výkonu 20 mW a dosahu asi 2 km. Používání občanských radiostanic umožní dorozumívání při různých sportech, výletech apod. Jejich osobní použití povolují krajské pobočky Inspektorátu radiokomunikací. Žadatelé nemusí skládat zkoušky, postačí potvrzení, že se žadatel seznámil s povolovacími podmínkami a zavazuje se je dodržovat. Povolení se uděluje na jeden rok a platnost bude automaticky prodloužena tím, že bude včas zaplacen předepsaný poplatek na další roční období, který činí 60 Kč. Občanské radiostanice mohou pracovat na kmitočtech 26,970; 26,985; 27,000; 27,015;27,030; 27,045; 27,060; 27,075; 27,165; 27,180; 27,195; 27,210; 27,225; 27,240; 27,255;27,270 MHz. Radiostanice mohou být jednokanálové a každé bude přidělen kanál podle výběru a potřeby. Šířka pásma zabraného vysíláním nesmí být větší než 8 kHz. Výkon vysílače nesmí být větší než 0,1 W při nemodulované nosné vlně. V zahraničí, zejména v USA, kde je již v provozu přes 350 000 občanských radiostanic s větším výkonem a měsíčně je jich přihlašováno asi 10 000, se občanské radiostanice používají až do vzdálenosti 250 km. V Jugoslávii se započaly vyrábět občanské radiostanice UKP-05 v podstatě stejné konstrukce jako čs. Petra. Také v Bulharsku se začala vyrábět občanská radiostanice typu RSD-65a s výkonem 50 mW. Je tedy zřejmé, že stát tehdy stanovil pro CB mnohem přísnější podmínky, než ve svobodném světě a tím je degradoval na úroveň hraček, které nelze použít ke komunikaci, jak ji na CB známe dnes. Vyráběly se již zmíněné stanice Petra, ke kterým se mi podařilo najít pouze schéma zapojení, a jednodušší stanice VKP 050, ke kterým byl v Amatérském Rádiu 4/66 otištěn podrobnější popis. Jeho kopií se také můžete pokochat. Stanice byly jednokanálové, praktický dosah byl u obou typů několik set metrů. Jejich superregenerační přijímač měl jediný laděný obvod, a tak poslouchal nejen protistanici na svém kanále, ale s mírně sníženou citlivostí i na všech ostatních. Squelch byl tehdy věcí neznámou a VKP 050 v podstatě odpovídá dnešním Walkie – Taikies asijské výroby, které se za asi 250 Kč prodávají v páru na tržištích. Proto není divu, že CB zůstalo mezi lidmi věcí neznámou. Zásadnější změna předpisů přišla až v roce 1982.
JIRKA KOSTELEC
Než zapnete CB příručka České asociace klubů CB
ČAK CB stránky České asociace klubů CB